Ahoj jsem Vašek a rád bych vám řekl kus svého příběhu.

Nevím kde začít tak začnu od začátku… Narodil jsem se do úplně nekřesťanské rodiny, nikdy jsem neslyšel o Ježíši nebo o křesťanství, maximálně z vánočních koled!

Když mi bylo 15náct, přišel velký šok: zemřel mi otec. Bylo to vůbec poprvé, co mi zemřel takhle blízký člověk. Do té doby jsem žil život, aniž bych si uvědomoval, že jednou zemřu.

Začal jsem filozofovat: „Jestli jednou umřu a nebude nic, jaký rozdíl je mezi tím, kdybych tady nikdy nebyl? Má život nějaký smysl?"

Nejdřív jsem sledoval takové ty dokumenty o mimozemšťanech, ale to nic neřešilo („když mě stvořili mimozemšťáné kdo stvořil mimozemšťany ?“). Takhle jsem přemýšlel a hledal docela dlouhou dobu.

Potom, co jsem vystudoval základní školu, jsem šel na střední školu se zaměřením na keramické práce. V tu dobu už jsem se začal zajímat o křesťanství, ale jen tak filozoficky.

Ve škole jsem se seznámil s jednou učitelkou, který byla katolička. Já byl ve škole na internátu a ona po škole pracovala v dílně na výrobcích pro soukromě využití (kachle do koupelny ). Jelikož jsem neměl na intru co dělat, tak jsem ji chodil pomáhat. Většinu času, co jsem jí pomáhal jsme debatovali o Bohu. Jednou se mě zeptala, jestli k ní nechci jet na víkend. Řekl jsem, že JO (Díky Bohu :D). 

Měla moc chytrého manžela, který mi to vše vysvětlil z pohledu katolické teologie. Nějakou dobu jsem o tom přemýšlel. Říkal jsem si, že to je blbost, ale i tak jsem se začal věnovat podrobnějšímu studiu na internetu.

Jednou jsem napsal do YouTube heslo „křesťanství“ a první video, která mi vyjela, bylo kázání „Proč křesťanství?“ od jednoho kluka z nedalekého města. Začal jsem jeho kázání sledovat pravidelně. Mluvil srozumitelně, byl mladý a hlavně rozumný.

Po několika měsících jsem se rozhodl, že se za ním vydám. Moc se mi tam líbilo. Byli to příjemní mladí lidé a jeho kázaní bylo taky fajn, i když jsem si občas říkal, že to moc přehání. Něco uvnitř mně ale utvrzovalo, že to je v pořádku. Jen jsem se mezi nimi cítil trochu jako černá ovce. Když jsem odcházel tak mi jeden kluk dal bibli s tím, že si ji můžu nechat a jel jsem zase domů.

Moje rodina s tím samozřejmě nesouhlasila. Báli se, že jsem se zapletl s nějakou sektou. Přesto jsem tam další sobotu jel zase a pak zase a zase. A pak jednou přišel zlom, kdy jsem zjistil, že v to opravdu věřím. Nevím, kdy to bylo, jak se to stalo, ale věřil jsem tomu. Postupně mě Bůh dostal do bodu, kdy jsem se rozhodl nechat se pokřtít a stát se právoplatným členem rodiny křesťanů! 

Pokud mi napíšete, rád s vámi pokecám…