Jmenuji se Honza, je mi 22 let a pocházím z Varnsdorfu.

Spousta mých kamarádů a dalších lidí, se kterými jsem se bavil o životě a víře, mi řeklo, že křesťanství je jen taková BERLIČKA pro lidi, co jsou slabí, a tak potřebují víru v Boha, aby to v životě nějak zvládli, aby je něco podpíralo. Kdežto oni Boha nepotřebují a vystačí si sami. Víte, já jsem si celý život žil dobře, narodil jsem se do skvělé rodiny, nikdy mi nic nechybělo, ve škole se mi dařilo i bez učení a na jaký sport jsem sáhl, v tom jsem byl úspěšný a už v 16 letech jsem trénoval s druholigovým fotbalovým A-mužstvem. Mohlo by se zdát, že Boha vůbec nepotřebuji a podle toho jsem taky nějaký čas žil. Myslel jsem, že víra je jen o dodržování něčeho, co musím a co nesmím, přitom já si chci užívat a ne se omezovat jenom proto, že jsem křesťanem. Měl jsem za to, že křesťanství mi akorát sebere všechny ty skvělé věci a život se stane nudným. Pravda ale byla docela jiná.

ŽIVOT O NĚKOLIK LEVELŮ VÝŠ

Když jsem tu slupku předsudků a mylných pohledů na Boha sloupl a podíval se do jádra, o čem že ta víra opravdu je a jaký je Bůh doopravdy, tak to žádná nuda nebyla. Pozval jsem tedy Ježíše Krista do svého života a díky Němu poznal Boží lásku a záměr s člověkem, tedy i konkrétně se mnou. Nepřestal jsem si života užívat, ale naopak jsem ho mohl žít daleko více naplno, protože mi to najednou celé dávalo smysl. Díky Bohu vím, proč se ráno probouzím a pro co žiji. Když následuji Boží plán pro můj život, tak v tu chvíli vím, že mé srdce nebije nadarmo a nikdy mě nic nenaplňovalo více, než když mohu tuto naději přinášet u druhým lidem. Taky mám naději pro věčnost, proto se nebojím smrti.

Ano, v něčem přišlo i omezení, ale je to především o vztahu mezi člověkem a Bohem. Není to tak, že ty věci (tzv. „hříchy“) nesmím dělat, já je ani dělat nechci. A já se kvůli Bohu rád omezím od hloupých věcí, protože Ho mám rád. A proč Ho mám tak rád? Z vděčnosti! Poznal jsem, že On mě (i tebe) tak miluje, že jsem mu stál za to, aby za mě položil život vlastního Syna.

ŽIVOT S BOHEM V PRAXI?

S odstupem pár let můžu říct, že jsem v životě udělal spoustu různých rozhodnutí, ale NÁSLEDOVAT JEŽÍŠE, je to nejlepší, pro co jsem se mohl rozhodnout. Neříkám, že nejjednodušší. Díky Bohu jsem mohl jít na školu, na kterou bych já osobně v životě nešel, ale vím, že bude hrát velkou roli pro můj budoucí život, službu a povolání. No a bodejť by ne, když také tam jsem potkal svou snoubenku. Ta slečna je obrovský nezasloužený dar, který jsem dostal. Jsem rád, že i v tomto případě jsem mohl následovat Krista a Jeho plán pro mě, i když zpočátku by mě vůbec nenapadlo, že by to mohlo být pro mě.

Nyní se těším na to, co pro mě má můj Nebeský Otec ještě připravené. Co ale vím jistě, že pro mě připravil sebe samotného. Nemůžu už dostat více než to, že mi Bůh nabídl sám sebe.

Pokud tě zajímá, co je tím Božím plánem pro mě, podívej se na tento web: http://www.senocesku.com