Čas od času přijdou chvíle, které člověku změní život, a je fuk, jestli je to nečekaná událost anebo důležité rozhodnutí. Prostě chvíle, od které se věci odvíjejí jinak. A tohle jsou dvě moje nejdůležitější…

Vikýřovice, 1992

První z nich spadá do doby, kdy mi bylo devět let. Stál jsem tehdy u stupínku na naší bohoslužbě a modlil jsem se, aby mi Ježíš odpustil moje hříchy a vedl můj život. O Bohu jsem jako dítě z věřící rodiny věděl už spoustu věcí, ale byl pro mě pouhou postavou z biblických příběhů, kterou mám poslouchat. Bylo mi sice jen devět let, ale přesto jsem už alespoň v základní podobě pochopil, že Ježíš kvůli mě zemřel a vstal z mrtvých. A cítil jsem, že ten den se něco změnilo. Místo neuchopitelné postavy z příběhů začal být Bůh skutečný.

Uběhlo několik let a Bůh se mi někam ztratil… nebo jsem alespoň měl ten pocit. Nepřestával jsem v něj věřit, jen mi připadal strašně vzdálený a nedostupný. A ať jsem se modlil sebevíc, nic se nedělo, jen jsem ztrácel naději, že to kdy ještě bude jinak. Toužil jsem, aby všechno bylo jako dřív, a přesto jsem se všemožně vyhýbal křesťanům, protože jsem se mezi nimi necítil dobře – měli něco, co já už ne, a bál jsem se, že to poznají.

Litoměřice, 1999

Můj druhý ‚life-changing‘ moment přišel na konferenci pro mladé křesťany v Litoměřicích. Vůbec jsem tam nechtěl být, ale kvůli svému mladšímu bráchovi jsem nakonec jet musel (díky, brácho!). Po jednom z večerních kázání jsem stejně jako spousta dalších lidí šel dopředu ke kříži, abych na lístek papíru napsal svoji prosbu a symbolicky ji přilepil na kříž. Nějak jsem nevěděl, jak vyjádřit to všechno, s čím jsem se pral, takže jsem nakonec napsal jen „Přijmi mne zpět, prosím“… Na Bohu je úžasný, že nehraje na dlouhý proslovy a správný formulace. Ta čtyři slova stačila a musel jsem se hodně přemáhat, abych nezačal brečet. Ten den začal můj skutečný a snad můžu říct i dospělý vztah s Bohem.

Začal… a pokračuje i dnes, po 15 letech. Se svými pády i úžasnými momenty, kdy se Bůh člověka dotýká, dává se mu poznat a proměňuje ho. Byly chvíle, kdy jsem trávil dlouhé hodiny přemýšlením, jestli to všechno opravdu dává smysl a je pravda, nebo jsem to jen převzal od rodičů. Přišly pochybnosti. Ale přišly i odpovědi a víra v Ježíše Krista je nejen něco, co mění můj život, ale co mi dává i dokonalý smysl. 

Na vyprávění by toho bylo spousta… jenže místa ne. Rád vám ale napíšu, když vás něco bude zajímat… Napřečtenou!