Každý z nás prožívá v životě nějaké „bouře“. Některé jsme schopni zvládnout sami, ale na některé již nemáme sílu, a tak v té „bouři“ setrváváme, i když nám to není dvakrát příjemné. 

Několik let jsem pracovala v jedné organizaci, v které jsem měla dobré postavení a nic mi nescházelo – dobrý kolektiv, pěkné finance, dobrý dojezd do práce, v práci jsem patřila mezi oblíbené. Ale i přesto  jsem začala prožívat v práci marnost, práce mě přestávala bavit, zvyšoval se stres a vše se začalo hromadit, až z toho vznikl jeden velký zamotaný kruh, ze kterého jsem neviděla východisko. Vnitřně jsem prahla po změně, chtěla jsem se vymotat z toho všeho, ale reálně jsem viděla, že nic nezmůžu. Zjistila jsem, že jsem zbabělá a raději zůstanu u jistot, které mi tato pozice dává – pohodlnost. Nějakou dobu se dalo takto existovat, ale když jsem zjistila, jaký vliv to má na mé okolí (přátele, rodinu, …), o to víc jsem se z toho všeho chtěla dostat ven. Tehdy jsem si znova pokládala otázku, jaké jsou hodnoty a priority v mém životě. Na čem/kom mi v životě záleží. Za nejvyšší hodnotu ve svém životě mám Boha. A právě Jeho jsem se dotazovala, proč se to vše děje, co mi tím chce říci, ale nenacházela jsem odpověď. 

Když jsem byla na dně, odjížděla jsem na jeden křesťanský tábor. Byla jsem ráda, že mohu na chvíli vypadnout z práce a být se svými věřícími přáteli. Přátelé poznali, že nejsem v pohodě a ptali se, zda se něco neděje. Tehdy jsem nebyla moc sdílná. Věděla jsem přesně, čím to je způsobené, stále intenzivně jsem přemýšlela nad svou bezvýchodnou situací v práci.  Jeden večer na táboře jsem slyšela známý biblický příběh. Příběh o loďce na rozbouřeném moři a Petrovi kráčejícím po moři.

Citace příběhu z Bible:

Hned potom přiměl učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu, než on propustí zástupy. Když zástupy propustil, vystoupil o samotě na horu, aby se modlil. Pozdě večer tam zůstal sám. Loď už byla daleko od břehu, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní. Krátce před svítáním se k nim Ježíš vydal pěšky po hladině. Když ho učedníci uviděli kráčet po jezeře, vyděsili se a křičeli strachy: „To je přízrak!“ „Vzchopte se, to jsem já!“ promluvil na ně hned Ježíš. „Nebojte se.“ „Pane, jestli jsi to ty,“ odpověděl mu Petr, „přikaž, ať k tobě přijdu po vodě.“ „Pojď!“ řekl mu. A Petr vystoupil z lodi a kráčel po vodě, aby přišel k Ježíši.  Když ale viděl, jak silný je vítr, dostal strach a začal se topit. „Pane, zachraň mě!“ vykřikl. Ježíš ihned vztáhl ruku a chytil ho. „Proč jsi pochyboval, malověrný?“ řekl mu. Jakmile pak nastoupili na loď, vítr se utišil.  Ti, kdo byli na lodi, se mu začali klanět a říkali: „Ty jsi opravdu Boží Syn!“

(Matouš 14, 22-32)

Ten, který nám tento příběh připomínal, dále pokračoval slovy: „Mnohdy vidíme jen tu bouři, to všechno špatné, nevidíme, kdy bouře přestane – žádné východisko“. S tím jsem se v tu chvíli plně ztotožnila, “tohle je přesně o mně”…, ale pak příběh pokračoval dál… o Petrovi, jak jde po hladině moře. Petr chtěl po Pánu Ježíši, aby mohl kráčet po hladině. Petr vyšel na rozbouřené moře, chvíli kráčel, ale najednou, když zapochyboval (viděl ty vlny kolem), dostal strach, začal se topit a volá: „Pane, zachraň mě“. Pán ho ihned zachraňuje – Pán Ježíš říká: „Důvěřuj mi a já tě zachráním, převedu tě přes veškeré bouře“. V mysli mi zůstal obraz topícího se Petra a jeho slova „Pane, zachraň mě“. Uvědomila jsem si, že já sama se topím a Pán mě může zachránit, jen chce slyšet ode mě ta slova „Pane, zachraň mě!“ V ten večer jsem se modlila slovy: „Pane, zachraň mě z mé situace v práci. Jen Ty můžeš vše změnit a dodat mi sílu.“

Po tomto večeru jsem dostala odvahu i ujištění udělat radikální změnu. V pondělí, když jsem se vracela po své dovolené zpět do práce, jsem měla s sebou i napsanou výpověď. Nebylo vůbec lehké ji předat, ale měla jsem vnitřní jistotu, že to, co dělám, je správné. Uvnitř mi zněla slova: „Důvěřuj mi, já se o tebe postarám.“ S touto jistotou, kterou mi dodal Pán Ježíš, jsem měla odvahu pro změnu. Nyní jsem v nové práci, a když se podívám zpětně na celou situaci, vidím, že to, z čeho jsem měla největší strach a obavy, se vůbec nestalo.

Bůh mi dává jistotu v životě, je můj pevný bod, tato zkušenost je toho důkazem, nenechal mě samou, bez práce, dal mi sílu a ujištění tím vším projít. Není něco i ve vašem životě, co vás svazuje, nevidíte východiska ze situací? V něčem se topíte? Pán může zachránit i vás! Chcete-li si o čemkoliv promluvit, potřebujete ujištění, povzbuzení, můžete mě kontaktovat.