Bylo to na letním táboře pro mládež, kdy se mě jeden z vedoucích zeptal na to, jak jsem uvěřil Boha a jestli bych některý večer nechtěl říct svoje svědectví.  Vzpomínám si, že jsem mu tehdy řekl, že moji rodiče jsou věřící a já že taky věřím v Boha. Bylo mi v té době asi 13 let a ještě jsem neměl jasno v tom, na čem stojí moje víra a ani jsem to nijak neřešil. Moji rodiče mě od dětství vedli k víře v Pána Ježíše a za to jsem jim velmi vděčný. Je to úžasný dar mít rodiče, kteří milují Boha, ale přesto přese všechno ani rodiče ani někdo jiný nemůže věřit za nás. Jednou když tvůj život na této zemi skončí a ty budeš stát před Bohem, tak jeho nebude zajímat, jestli jsi vyrůstal v křesťanském prostředí nebo křesťanské rodině, ale bude ho zajímat, co jsi ve svém životě udělal s Ježíšem, jestli jsi mu svěřil svůj život nebo ne.

Na tom již zmiňovaném letním táboře jsem odevzdal svůj život Pánu Ježíši. Určitě to bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy mohl udělat, nicméně ty největší boje mého života přišly až později. Úspěšně jsem ukončil střední školu a šel jsem studovat informatiku na vysokou, ale stejně jsem vůbec netušil, co vlastně v životě chci dělat. Zmiňovanou výšku jsem nedokončil. S přibývajícím věkem jsem si kladl spoustu otázek ohledně smyslu života. Moje i křesťanství jiných křesťanů v mém okolí mi připadalo povrchní, a tak jsem hledal a dělal všechno proto, abych to změnil. Vždycky mi chyběl jen "krůček" k tomu, abych byl spokojený. Měl jsem "dokonalý" plán pro svůj život a nějakou dobu se všechno vyvíjelo správným směrem, tj. podle mých představ. Jenže Bůh měl evidentně jiný plán pro můj život, proto neustále zasahoval do mého života a bral mi ty věci, na které jsem spoléhal. Když se pak ještě rozpadl můj vztah s dívkou, do které jsem byl beznadějně zamilovaný, měl jsem pocit, že se mi zhroutil celý svět. Byl jsem tak naštvaný na Boha, že jsem se s ním půl roku vůbec nebavil a ani nechtěl nic slyšet od něj. Obviňoval jsem Boha z toho, že právě on může za to, co se mi v životě děje a svému okolí jsem to dával zřetelně najevo. Najednou mi to začalo docházet. Pochopil jsem, že ten, o kterém jsem si myslel, že hraje proti mě, celou dobu stál při mně a snažil se mi dokázat, jak moc mu na mně záleží. To mě dostalo. Dostalo mě to doslova až na kolena. Uviděl jsem Boha, který mě miluje navzdory mým chybám, nedostatkům i všem přehmatům. Vzdal jsem se snahy zařídit si svůj život dle vlastního návodu a postupně jsem se učil odevzdávat věci do Jeho rukou. Netvrdím, že to bylo jednoduché. Ono to opravdu nebylo a stále není jednoduché, ale stojí to za to. Mohu jen doporučit.

Život je boj! Je to boj o naše vlastní srdce a taky o srdce ostatních lidí v tomto světě. Ta největší bitva, ve které všichni jsme, je boj o naše srdce. Bůh touží po tom, aby naše srdce bylo celé při něm. Náš největší problém je, že se často na naší cestě s Bohem spokojíme s tím, kde jsme. Víme, že jsme už něčeho dosáhli a už se nám nechce přijímat nové výzvy. Pak přichází Ježíš a říká: "Následuj mě!" Dokud jsme tady na zemi, stále ještě nejsme v cíli. Bůh nás neustále vybízí k tomu, abychom se vydali na cestu s ním. Jsi ochoten to risknout a vydat se na cestu s Bohem? Jsi připraven se zvednout z pohodlného místa, kde jsi a přijmout výzvy, které Bůh před tebe staví? Nemůžeme si dovolit žít tak, jako by o nic nešlo. Život je boj, ve kterém stojíme každý den, ale s Bohem je to opravdový život, který stojí za to žít.