Jsem z věřící rodiny, takže pro mě bylo nějak automatický chodit do kostela,nebo se např.modlit.

Pak přišlo takovýto období, že jsem kašlala na školu, na rodinu, a neuvědomovala jsem si, že pomalu opouštím Boha.Chtěla jsem být jen s přáteli, a dělat věci, co mě baví.Jednou se mi něco dostalo do krve, a já měla otravu krve.V tu chvíli mi bylo jedno, jestli umřu, nebo budu žít.Asi o týden později jsem vedla s jedním člověkěm rozhovor.A skrze toho člověka ke mě promluvil Bůh a já si vše uvědomila.Nakonec mi dal Bbůh šanci a nechal mě žít.

Kdyby jste se někdo chtěl na něco zeptat ohledně mého života, tak mě můžete zkontaktovat. :)