Od určitého momentu v mém životě, bylo mi tehdy 17, jsem začala prožívat strach - strach důvěřovat lidem. Snažila jsem si vytvořit v životě bezpečnou zónu, která by mě chránila před možným zklamáním. Bála jsem se lidem otevřít své srdce, protože by mě mohli zranit, zklamat a opustit. Nebylo to něco, nad čím bych denně přemýšlela, spíše to byly skryté pocity ve mně, které jsem si nepřipouštěla, ale které přesto ovlivňovaly má rozhodnutí.

Můj život už v té době patřil Bohu, kterého jsem tolik milovala. Učila jsem se Mu důvěřovat a chtěla jsem Ho následovat všude, kamkoli mě povede. Když mi bylo 22, začala jsem si dopisovat s kamarádem, který se postupem času stával bližší a bližší mému srdci. S pocity náklonnosti se však současně vynořil i pocit strachu. Bůh mě tehdy učil, že se nemusím bát důvěřovat lidem. I když je dost vysoká pravděpodobnost, že mě zklamou (a já zklamu je) a možná i opustí. Nemusím se bát, protože vím, že Bůh bude se mnou. Pochopila jsem díky Ježíši, že skutečná láska nezná strach. Ježíš věděl, že Ho lidé zradí, opustí a dokonce zabijí. Přesto se nezalekl, ale miloval nás tak, že Ho to stálo život. Jen v odvaze opravdové lásky je svoboda a bezpečí.

S tímto ujištěním jsem s radostí vstoupila do vztahu, za který jsem se dlouho modlila. Oba jsme měli srdce pro misii a chtěli jsme společně sloužit Bohu. Věřila jsem, že budeme spolu napořád a také tomu vše nasvědčovalo až do dne, kdy se najednou všechno změnilo. Chtěl se rozejít. Byl konec. Pak jen slzy a bolest z nenaplněných očekávání. Každý z nás má určitou představu o tom, jak by život měl vypadat, abychom byli šťastní. Moje představa byla spojena s pocitem bezpečí ve vztazích. To, čeho jsem se kdysi tak obávala, se stalo. Teď vnímám, že jsem právě v tomto období začínala poznávat to nejdůležitější. Bylo to období, kdy se mi zhroutil můj sen a já stála před otázkou, jestli i přes to všechno, co se stalo, důvěřuji Bohu, že je dobrý.

Tehdy jsem mohla skutečně zakusit pravdu, o které jsem se domnívala, že ji znám. Věděla jsem, že jsem Boží dcera, ale v té době jsem to v zármutku a v slzách opravdu prožila. Když v životě přijdou pády a zklamání, vím, že Bůh bude stát blízko  mě a budu moct být v bezpečí. Bůh mě adoptoval za svoji dceru. Navždy! On z úlomků mého života dokáže vytvořit něco doopravdy nádherného.

Říká: „Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“ Židům 13:5

"Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.“ Izajáš 43:1.

Díky Ježíši se už víc nemusím bát důvěřovat druhým. Jsem v bezpečí Boží lásky. Mohu s radostí odpočívat ve stínu Jeho zaslíbení, protože právě tehdy, kdy milujeme Boha i druhé, se stáváme skutečně svobodnými.

I nyní stále přicházejí dny, kdy na to zapomínám a pochybnosti se vkrádají do mého srdce. Uvědomila jsem si však, že život s Ježíšem je o každodenním důvěřování živému Bohu a uvědomování si, že to, co pro mě vydobyl, je můj největší poklad.

 „V lásce není žádný strach. Láska, jež došla naplnění, zahání strach pryč…“ 1. Jan 4:18

Díky tomu, že jsem prožila Boží bezpodmínečné přijetí, jsem začala více vnímat potřeby sirotků i to jak velmi jsou tyto děti pro Boha vzácné. Toto je důvod proč chci vyjet do Jihoafrické republiky. Chci tuto úžasnou zprávu o Bohu, který zachraňuje a přijímá, říct dětem i dospělým zasaženým HIV/AIDS.

„Představte si na chvíli, že by v příštím roce 10 milionů dětí mělo přijít o život kvůli přehřátí země. Byl by vyhlášen stav pohotovosti a v novinách byste nečetli téměř o ničem jiném. V příštím roce více než 10 milionů dětí zemře zbytečně kvůli extrémní chudobě a vy o tom pravděpodobně uslyšíte jen velmi málo. Přibližně polovina z nich bude z Afriky, kde AIDS zabíjí učitele dřív, než je stihnete vyškolit a kde můžete najít celé vesnice, ve kterých se děti stávají rodiči svým mladším sourozencům…“ (Bono)

Věřím, že pokud je na zemi církev, neměli bychom najít osamělé děti. Přesto statistiky ukazují, že v současnosti na světě žije 163 milionu sirotků.

Ježíš řekl: „Nenechám vás jako sirotky, přijdu k vám...kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a budeme žít s ním.“ Jan 14:18.23

Důveřovat Ježíši je ta nejlepší cesta životem :)!

Pokud máš nějakou otázku nebo máš podobnou zkušenost, budu ráda když napíšeš.