Kolikrát se vám stalo, že jste nestihli něco, co jste si plánovali? Mně jeden takový nepovedený plán zachránil život. Moje maminka si přála jít na potrat - ale o den jí ta možnost unikla. A tak jsem se narodila já, "omyl jejího života", jak říkávala. Celé dětství jsem zakopávala o svoji nedostatečnost, nepovedenost, někomu jsem překážela... rodiče si mě přehazovali jako horkou bramboru. A já to řešila po svém, byla jsem drzá, zlá, kradla jsem doma peníze, lhala. Nic hezkého. 

V patnácti se ke mně dostala zpráva o Bohu. O někom, kdo miluje člověka natolik, že se za něj sám obětoval, aby znovu otevřel komunikaci mezi sebou a člověkem. Překážkou téhle komunikace je hřích. Věděla jsem, co v mém životě do téhle kategorie patří, ale ještě víc jsem vnímala hříchy druhých, co se podepsaly na mém životě. Dalo mi dost práce Bohu říct o těch svých proviněních. A Jemu dalo ještě více práce uzdravit má zranění. 

Co ale vím od počátku, od první chvíle, kdy jsem se doslechla o tom, že Bůh miluje i mě, ano i mě, je tohle - nejsem omyl. Bůh se nemýlí, když nějakého člověka "nechá narodit". Ani já tu nejsem omylem, i když jsem to tak často slýchala kolem sebe. Že tenkrát nevyšel plán s potratem byl Boží plán.