Chci Vám vyprávět svůj životní příběh o tom, jak si mě Pán Bůh přivedl k sobě. 

Když mi bylo 9 let, tak mi zemřela maminka. Nikdy jsme do kostela nechodili a o Bohu a podobných "věčných" věcech nemluvili. Nicméně těsně před její smrtí jsem u mamky zahlédla Bibli a kancionál. Ten obraz, jak tam Bible leží na nočním stolku zůstal v mé mysli.

Postupem času jsem, jak na mě doléhala skutečnost smrti, pomalu začala propadat až doslova depresím, které mě pak ke konci už i budily ze spaní. Svěřila jsem se s tím jednou v noci taťkovi, ale ten mi neuměl pomoci, ani nemohl, nezná Boha. 

Ale Pán Bůh mě nenechal jen tak. Ve 14 jsem začala díky sestřenici a tetě chodit na konfirmaci, potom na dorost a tam jsem uvěřila. Po nějaké evangelizaci jsem se modlila modlitbu spasení sama doma, být u toho sama ale byla chyba. To, že jsem nikdy neměla moc odvahu komukoli se svěřit s tím o čem přemýšlím a co se ve mě děje, tedy někomu důvěřovat, si Satan použil jako svou palebnou plochu. Začal mi zatemňovat mysl pochybnostmi o tom, jestli jsem vůbec uvěřila, jestli vůbec Bůh existuje nebo jsem si ho jenom vymyslela a tak podobně. Já jsem zprvu ty pochybnosti nebrala vážně, ani jsem nevěděla co s tím mám dělat, a tak jsem je odsouvala na kraj. Jenže potom, když jsem začala chodit s mým nynějším manželem, v tom jak jsme se poznávali, muselo i toto moje malé tajemství napovrch. Modlili jsme se spolu znova, vyznávali Bohu své hříchy a já už teď vím, že se ho můžu kdykoliv zeptat, jestli je to skutečné, kdybych zase zapochybovala. Jsem Bohu moc vděčná za to, že mi ho poslal, protože díky němu mohu teď Bohu důvěřovat ještě více než předtím a to za to určitě stojí, když si uvědomím, že jenom díky hloupým pochybám, které se do mojí mysli vkrádaly postupně, jako stín, jsem málem o tu úžasnou jistotu spasení přišla. 

Pokud vás také přepadají pochybnosti ohledně Vaší víry, pak jsem nedávno slyšela dobrý recept na to, jak se jim vyhnout - vydejte Bohu všechny oblasti ve svém životě, proste Ježíše, aby Vám je pomohl nalézt. Nádherný návod, který na mě působí jako lék je v Žalmu 139.