VÝBUCH

Vyšel jsem ven před nádražní budovu a hledal autobusovou zastávku. Jedna paní mi řekla, že v metru vybuchla bomba… Nedocházelo mi, co tato informace může znamenat. Ten den jsme s přáteli plánovali navštívit spoustu míst v Londýně. Mezi oběťmi 4 výbuchů, které 7. července 2005 otřásly Londýnem, jsme mohli být i my. 

Nevěděl jsem, kde přesně byli v té době mí kamarádi, ale rozhodl jsem se jít pěšky na dohodnuté místo. Avšak oni, tam nebyli. Telefonicky se mi s nimi nepodařilo spojit. Čekal jsem dlouho, ale oni pořád nikde. Nezbývalo mi, než jít na vlak a vrátit se zpátky na jih Anglie. Na výstupní stanici jsem zjistil, že mí kamarádi vystoupili z posledního vagónu. Tak jsme se po celém dni opět našli a byli jsme šťastní, že se vidíme.

ODPUŠTĚNÍ PŘÍNÁŠÍ POKOJ

Po prázdninách jsem příběh vyprávěl na střední škole v hodině angličtiny a učitelka se mě ptala, zda jsem se nebál. Říkal jsem, že ne, protože věřím v Boha.

Ne vždy jsem měl v životě takový pokoj. Prožil jsem delší období, kdy byly časté pocity nejistoty. Co bude s mým životem až zemřu? Změna nastala, když jsem své nejistoty vyjádřil v modlitbě Bohu. Poprosil jej o odpuštění toho, co jsem v životě udělal špatně. Od té doby vím, že až zemřu, budu žít s Bohem v nebi. Pokud prožíváš situace, které nemáš s kým sdílet, jsem připraven naslouchat.