Nikdy bych nevěřil, že pár upřímných myšlenek a vět řečených kamsi do prázdna směrem k Bohu, můžou kompletně proměnit  můj život…

Ahoj,

jmenuji se Adam a rád bych se s Tebou podělil o můj příběh, jak jsem poznal nový smysl života v Kristu.

Vyrostl jsem na Slezsku v Havířově v jedné naprosto super rodince. Rodiče mi vštěpovali velmi dobré životní základy a opravdu mi projevovali všechnu lásku, povzbuzení a správnou motivaci k životu. Kde, co napříč Evropou jsme procestovali a skvělých zážitků z mládí mám opravdu spoustu! Jak už ale bývá u lidí zvykem, a já nejsem výjimkou, i když jsem měl vše, co jsem chtěl a potřeboval, stále jsem postrádal větší smysl všeho, co se dělo kolem.

Zábavy mnoho, naplnění žádné…

S kamarády jsem zaexperimentoval s marihuanou a ejhle! Konečně jsem našel "smysl života". Velmi rychle se ze zábavy stala každodenní závislost a já skvěle zapadl do Havířovských ulic plných drog. V partě jsme trávu prodávali, takže nedostatek nehrozil. Jednoho dne začali nemilé problémy s policií a já se rozhodl s marihuanou skončit a nahradit svou každodenní závislost alkoholem, a to v pravidelném nemalém množství! Do toho moje záliba v punkových koncertech, paření po klubech a slavná idea "Sex, Drugs and Rock & Roll" zapříčinila, že mi mezi prsty proteklo bezmála 4 až 5 let života, ze kterých si pramálo pamatuji.

Jelikož jsem typ člověka, který rád rozebírá smysl světa, vesmíru, civilizace a jiné skvělé témata, první rozhovor s křesťany pro mne byl spíše prostor, jak jim vysvětlit, že Bůh není. Pár týdnů jsem se jim to snažil vysvětlit, ale oni pořád říkali, že Boha osobně poznali a že určitě existuje. Nejvíce mi však vrtalo hlavou, když začali vyprávět o Ježíši. Jaký je, co pro mě udělal, že žije a že se mnou chce mít vztah.

Hlavně logicky! Jedna z variant musí být pravdivá.

Stále jsem přemýšlel: "Vím, že Bůh není, že jsem inteligentnější opice a Darwin k tomu má důkazy. Ale oni říkají: 'Bůh tě miluje, a když ho požádáš, aby vstoupil do tvého života, On to udělá, dá se ti poznat a začnou se dít věci!'" Říkal jsem si: "Jestli Bůh opravdu je a je takový, jak o Něm mluví, znamená to, že celá moje rodina, přátelé a já žijeme v nevědomí a klamu, protože neznáme Boha. Druhá variant je, že Bůh není, a tedy když se k Němu pomodlím, nic se nezmění a nic se nestane, protože přece NENÍ!"

Modlitba na zkoušku…

Popravdě řečeno jsem chtěl Boha vyzkoušet, protože logicky, vždy jedna varianta musí být pravdivá. Taky jsem si uvědomil, že když se k Němu pomodlím a On se mi dá poznat, rozhodně budu chtít dál žít život s Bohem stvořitelem, i kdyby mě to mělo stát oběti. Vždyť On nabízí odpuštění a věčný život.

Asi ti je jasné, že nakonec se ta bláznivá varianta proměnila v mém životě ve skutečnost. Začal jsem cítit, jak mě Bůh volá, začal ke mně mluvit skrze Bibli, lidi a vnitřně mě začal vést. Ukázal mi, že musím jít do pokání a vyznání svých hříchu z celého mého života a když jsem to udělal, dal mi naprostou jistotu a klid v Jeho odpuštění, díky kterému jsem Ho mohl poznat ještě blíže. Bůh ve mě způsobil změnu mého charakteru a stal jsem se novým člověkem. Vypadám stejně, ale uvnitř nejsem stejný. Hlavně jsem začal používat vedle mého těla a duše taky mého ducha. Bůh mi v životě ukazuje, co mám dělat, jak to mám dělat a reaguje na moje modlitby svým zásahem.

Na první pohled jsem Boha nepotřeboval.

Boha jsem nepotřeboval, protože jsem měl "vše": dobrou rodinu, peníze, hojnost zábavy, skvělé přátele, drogy, alkohol, přítelkyni. To je dostatečnou náplní většiny lidí. Teď ale mohu s naprostou jistotou říct, že nic z výše uvedeného se nedá srovnat s osobním poznáním Boha a života s Ním. On je tou opomíjenou náplní života, která lidem chybí. Dnes vím, že jsme byli stvořeni k tomu, abychom s ním žili. Stejně tak TY i já. Mým příběhem, bych tě chtěl inspirovat. Neboj se. Bůh je dobrý a čeká, až mu otevřeš své srdce, aby tě mohl uzdravit, zachránit a dát tvému životu pravý smysl. Buď jen trochu pokorný a dej mu šanci, protože On tě nutit rozhodně nebude. 

Děkuji za tvůj čas strávený nad mým příběhem. Budeš-li chtít, kontaktuj mě, rád si pokecám.

Adam Zedníček, Havířov