Jsem z věřící rodiny, a tak pro mě nebylo nijak obtížné dozvědět se o Bohu, kým je, že celou Zem i vesmír stvořil a že nás lidi, moc miluje. Navštěvovala jsem s rodinou křesťanská shromáždění od mala a brala jsem Boha, sbor, modlitbu a všechno co ke křesťanskému životu patří jako samozřejmost.

Na nedělní besídce, kterou jsem poctivě navštěvovala, se nám ale neustále vkládalo na srdce, že pokud chceme žít s Bohem jednoho dne v nebi, máme mu odevzdat své srdce.  A to byl pro mě kámen úrazu. Nechápala jsem co to znamená, měla jsem pocit, že celý život žiju s Bohem a přece to nebylo ono. Hodně jsem se tím trápila a snažila jsem se Boha nějak do svého života dostat. Modlila jsem se a plakala, protože jsem měla pocit, že mě Bůh neslyší neboť jsem si představovala, že když mě Bůh přijme za dceru, roztřese se Zem  nebo zazáří velké světlo, zkrátka představovala jsem si, že se něco velkého stane a já budu vědět, že jsem jeho.

Naštěstí  jsem si o tom mohla promluvit na dětském táboře s věřící tetou. A ta mi vysvětlila, že Bůh slyší tyto modlitby a není k nim lhostejný. Řekla mi, že i když udělám něco špatného, Pán Bůh  ode mě neodejde, bude se mnou napořád. Také mi řekla, že své hříchy musím vyznávat.

Nezatřásla se Zem ani jsem neviděla velké světlo, ale zalila mě radost a pokoj s jistotou že jsem Boží Dcera.

Satan je lhář, a v jedné slabší chvíli mi namlouval, že kdo ví jak to s Bohem mám, kdo ví jestli jsem si něco ohledně mojí víry nedomyslela, jestli je opravdu skutečná. Maminka mi poradila, abych si zapsala datum, kdy jsem si upevnila víru v Ježíše. Vždycky, když se na to podívám vybaví se mi ta chvíle, a já vím, že jsem si nic nedomyslela, ale že moje vyznání před Ježíšem bylo skutečné a má víra je pravá.

V životě často klopýtám, ale Bůh je vždycky vedle mě a pomáhá mi vstát.

A tak bych Vás chtěla povzbudit,ať už jste na jakékoliv cestě s Bohem nebo za Bohem. On je ten jediný, který může dát Vašemu životu smysl a cíl.