Ahoj, chtěla bych Ti povědět svoji zkušenost s Ježíšem. Celý můj život je jednou velkou zkušeností s ním, ale teď bych chtěla mluvit o jedné, která se mě v poslední době velmi silně dotkla.

Pocházím z věřící rodiny, odmalička jsem byla vedená k víře a k Bohu. Jako malá jsem to moc neřešila, prostě jsem chodila do kostela kvůli svým kamarádům a rodině.

Později jsem se ptala Boha, kde mě chce mít. Když se dívám zpětně, tak v každé minutě vidím, jak vede můj život, aniž bych o tom věděla, nebo si to nějak hlouběji uvědomovala.

Postupně jsem chtěla čím dál tím víc znát Boží plán pro mě. Ptala jsem se Boha, který kluk by pro mě byl ten pravý. Nějak jsem vytušila, kdo by to mohl být a tak jsem se za to dál modlila. Myslela jsem si, že teď už to bude v pohodě, že Bůh to nějak zařídí. Tolik jsem se spletla! Postupně jsem začala upřednostňovat své zájmy, před Božími. Byla jsem čím dál tím víc sobečtější a uzavřenější. Stávala se ze mě ironická, sebestředná holka, ale neuvědomovala jsem si to. Jsem netrpělivá a tak jsem chtěla vše mít okamžitě. Když něco nebylo podle mých představ, naštvala jsem se na Boha a na ostatní. Nikdy jsem nehledala chybu v sobě.

Naštěstí to Bůh tak nenechal. Několikrát mě upozorňoval, co se to se mnou děje, ale já tomu nechtěla věřit. Muselo se něco stát, protože stav, ve kterém jsem se ocitla byl neúnosný pro mě i mé přátele. Žila jsem ve svém vymyšleném světě lží a vzdušných zámků. Neviděla jsem nic než svůj prospěch.

Najednou to přišlo, nečekaně, bez varování. Ten kluk, který měl být mým pravým, začal chodit s jinou holkou. Byl to pro mě obrovský šok. Nechápala jsem to. Přišla jsem si zrazená samotným Bohem. Do toho se přidaly další rány, pomalu jsem ztrácela přátele, v naší rodině se objevila rakovina a další problémy. Najednou jsem pochopila, že jsem sešla z cesty. Cítila jsem strašnou bolest, ale stále jsem se držela naděje, že se s ní rozejde, že se vše zpraví. Nic takového se ale nedělo.

Postupně mi došlo, že to není Jeho chyba. Prosila jsem Ho o pomoc, byla jsem zoufalá. A on mě v tom nenechal. Má situace se začala postupně lepšit. Znovu jsem se učila hezky komunikovat s lidmi a neobviňovat je ze svých chyb.

V Bibli jsem často narážela na příběh marnotratného syna a došlo mi, že se musím vrátit k Bohu a poprosit za odpuštění. Čas šel dál a vše se tak jaksi spravilo, ale nebylo to ještě pořád ono.

Po jedné víkendové akci, kde jsem hlídala děti, jsem přijela docela unavená a silně nachlazená. Byla jsem zoufalá a bez energie. To odpoledne jsem si klekla ve svém pokoji a prosila Boha, aby přišel do mého srdce a zaplnil to místo samoty, které ve mně vzniklo, tu vrstvu, kde se člověk setkává s Bohem.

Najednou se stalo něco neuvěřitelného. Během sekundy, která ale taky mohla trvat hodiny jsem pocítila Boží přítomnost. Najednou mi spoustu věcí došlo. Rozbrečela jsem se. V ten okamžik jsem byla neskutečně šťastná, protože Bůh byl se mnou!

Od té doby se věci opravdu zázračně mění k lepšímu! Je to úžasné! Bůh mě zachránil, dal se mi poznat.

V mém životě se začaly dít zázraky! V tom pokoji jsem tehdy pochopila, že Bůh mě miluje a nikdy nepřestane. No není to úžasné?! J

Bože, díky!

Pokud Tě můj příběh zaujal a chtěl/a bys ses na něco zeptat, napiš mi! Ráda si s Tebou popovídám. Pán Tě miluje, nezapomeň!

A ještě něco, modlím se za Tebe ;). Díky za Tvůj čas, měj hezký den!