Ahoj, ráda Tě poznávám.

Jmenuji se Alžběta, ale málokdo mi řekne jinak než Ela. Jsem obyčejná žena, které se však stalo něco naprosto neobyčejného. Ve svém životě jsem prožila spousta krásných i smutných okamžiků. Jedna věc je však spojovala. Nebyla jsem na ně sama. Jeden z nich bych Ti chtěla popsat.

 Vyrostla jsem mezi tradičními křesťany (zahrnovalo to pouze návštěvu kostela třikrát do roka). Ale já jsem už od mala cítila, že na světě musí jít o něco většího, hlubšího. A tak jsem hledala. Hledala jsem smysl a směr mého života a víš, netrefila jsem se napoprvé. Chytila jsem se party lidí, kde alkohol a cigarety byly považovány za něco běžného. Díky Bohu mi velmi rychle došlo, že něco takového není pro mě. Hledání pokračovalo. Po mnoha a mnoha (a MNOHA) pokusech dát své existenci význam se stalo něco nepopsatelného. Poznala jsem Boha! A v té chvíli mi došlo, že já jsem ho nenašla. To ON našel mě! Dříve, než jsem se narodila, mě znal a toužil po mě. Chtěl se mnou mít vztah. Nyní jsem vděčná, že je tento vztah oboustranný.

Je to přibližně šest let, co se mě a celé mé rodině změnil život. Tehdy mi moje maminka oznámila, že onemocněla. Byla to rakovina. Do té chvíle mě ani nenapadlo, že by se nám něco takového mohlo stát. Ale byla to pravda. Okamžitě jsem informovala mé věřící přátele s jedinou prosbou: Modlete se o mojí maminku. Naše modlitby o její zdraví se k Bohu nesly dennodenně po dobu čtyř let. Věřila jsem, že Bůh má sílu uzdravovat. A opravdu. Pán Bůh mou maminku uzdravil. Stalo se to asi takto:

Jednoho dne, když jsem se vrátila domů z křesťanského tábora, jsem telefonovala domů mamince, abych se zeptala, jak se ji vede. Tichým hlasem mi řekla, že je její lečba po letech chemoterapie ukončená. Nemoc už se natolik rozšířila do jejího těla, že žádné léky prostě zabrat nemohly. A v tu chvíli mi došlo něco, co jsem si po celou dobu nechtěla připustit. Co když je Boží záměr větší než zbavit mou maminku rakoviny?

Od toho dne jsem se začala modlit jinak. Ne, aby Bůh mou maminku uzdravil, ale aby se o ní postaral, i v případě, že by musela zemřít. Modlila jsem se, aby moje maminka přijala Boha do svého srdce. Aby ji uzdravil takto.

19. listopadu 2012 mi zazvonil mobil. Volal táta a do telefonu mi řekl: "Alžbětko, maminka nám zemřela." Nikdy na tu chvíli nezapomenu. Seděla jsem v prázdném pokoji a snažila se tu informaci pochopit a zvládnout. Ale v ten moment se přihodilo něco nádherného. Zaplavil mě nepopsatelný pocit bezpečí a zřetelně jsem v hloubi svého srdce zaslechla větu: "Neboj se, já jsem se o ní postaral." Od té chvíle chápu, proč tím vším maminka musela projít. Kdyby ji nepostihla nemoc, nikdy by Ježíše nepoznala.

Pán Ježíš byl s ní, když umírala. Byl se mnou v nejhorší chvíli mého života, kdy jsem se dověděla, že moje maminka, nejkrásnější a nejstatečnější žena na světě, zemřela. A stejně tak je i s Tebou.

Nevím, co Tě trápí, nevím, co prožíváš, ale Ježíš to ví. Vyzkoušej, jaké to je, být jeho přítelem. Protože každá těžká náročná chvíle prožitá s Ním je tisíckrát lepší než bezproblémový život prožitý bez Něj...